Já byla v tu dobu v práci, takže jsem o ničem nevědela. Jako každý večer končím ve 22 hod. smenu, pro mě můj přítel přijel do práce a jeli jsme domů. Jen na okraj jsem se ho s humorem zeptala, jaký byl fotbálek a zda si nic neudělal, na což mi odpovědel, že má asi něco s kolenem, ale že to snad nebude nic vážného. Do té chvíle jsem si myslela, že ho má třeba jen trošku narazené.

Když jsme dorazili domů a on vystoupil z auta, nestačila jsem se divit, proč tak šíleně kulhá nebo lépe řečeno se bělhá. Když jsem se doma podívala na jeho koleno, zhrozila jsem se. Bylo nateklé až k prasknutí a postupně na něm začaly hrát všechny barvičky. Okamžitě jsem zavelela, jdeme do nemocnice, kterou jsme v tu dobu měly naproti našeho baráku.

Po nějaké půl hodinové bělhavé cestě, v tu dobu jsem se ještě bála řídit auto, jsme se doblehali kolem 22.30 na pohotovost. Přítele jsem posadila do čekárny a šla jsem na příjem oznámit, co se stalo.
Sestra mi s chladným anglickým obličejem oznámila, že musíme vyplnit nejdříve formulář a počkat, až na nás přijde rada. V tu dobu byli v čekárně pouze tři lidi a já si v tu chvíli bláhově myslela, že do hodinky není co řešit.

Když se ale blížila půlnoc a my stále seděli v čekárně a můj přítel od bolesti pomalu ale jistě ztrácel vědomí, šla jsem se dotyčné sestry na příjmu zeptat, kde to vázne a zda by konečně mohl přijít nějaký doktor, že to koleno mého přítele bolí čím dál víc. Sestra mi celkem kysele odvětila, že to tady bolí všechny a že přijdeme na radu tak během dvou hodin.

Nejsem zrovna klidné povahy, tak jsem se krapánek rozhorčila, že proč nikdo nepřijde, že mám o něj strach. V tu chvíli přivezli policajti nějakého, snad 15-ti letého teenagera totálně zfetovaného a hleďme, najednou se to začalo rojit bílými pláštiky. Nicméně, u nás žádná změna. Kolem 2.30 přišla další sestra, podívala se do papírů, které jsme vyplnili a zeptala se, zda přítel může jít po svých. S velmi ironickou poznámkou na ní jsem ji odpovědela, že o tom pochybuji, že po více než čtyřech hodinách, kdy jsme tam seděli, mu noha totálně ztvrdla.

Zavolala i když ne s velkou radostí nějakého pikolíka pro vozík a s přitelem jsme se vydali na další dobrodružství. Popojeli jsme sotva pár metrů, kdy ta sestra zavelela u nějakého pultíku, zastavit, stat a začala se bavit s ostatními u pultíku. Po dalších dvaceti minutách přišel doktor, předpokládám indické národnosti, kdy jeho angličtina a naše získala pravděpodobně další cizí jazyk. Nicméně doktor řekl, aniž by si koleno nějak prohmatal, že to nevypadá nějak vážně, že na to bude stačit paracetamol. Přítel mu na to odpovědel, zda by mu někdo mohl udělat rentgen, sestra se zeptala, zda je to opravdu nutné. Přítel ji odvětil, že si myslí, že mu tam něco prasklo a že by určitě potřeboval vypumpovat vodu už tak z naběhlého kolena.

Na rentgen jsme tedy zajeli, po něm nás šoupli do nějaké provizorní kóje oddělené jen plachtami a se slovy, za chvíli se na vás přijde podívat doktor, jsme radostně čekali. Áno, doktor přišel, síce za hodinu, což čas se blížil ke 4 hod ráno. Řekl, že to nic vážneho není a kdyby ho to bolelo, a si zajde za svým obvodním lékařem.V tu chvíli nám došla řeč…

Za nějakou chvíli přišla další sestra a zeptala se jak mu má zavázat to koleno. Další šok, na který jsem odpovědela, nevím, já nejsem vyučená zdravotní sestra. Při zavazování jsem jí asistovala a jako bonus jsme dostali nějakých pár obvazů v pytlíku a paracetamol jim prý momentálně došel,tak zda li to nebude velký problém si ho koupit sami.

A pointa na závěr? Za dva dny šel přítel k doktorovi, ten ho na jeho naléhání poslal na rehabilitace, kde si přítel vyžádal, zdali by mu někdo konečně nemohl vytáhnout vodu z kolena, tak mu vyučená rehabilitační sestra řekla, že nejdřív se to musi rozhýbat… Takže to byla první a poslední návštěva na rehabilitacích. Přítel se objednal v Čechách u specializovaného doktora, do troch dnů odletěl do Čech, doktor mu vytáhl skoro 5 injekcí vody s krví, zjistil, že má zpřetrhané vazy a chrupavku v koleni a hned ho operoval.

Když se po více jak třech týdnech vrátil zpět do Anglie, přinesl českou lékařskou zprávu obvodnímu doktorovi, tak ten jen pokrčil rameny a ze slovy, no snad to nebylo tak vážné, můj přítel raději odešel. Příští rok musí ještě na další operaci, aby mu spojili ty vazy v koleni, samozřejmě zase v Čechách a na svoje náklady. Takže dobrá rada na závěr: Nehrajte fotbal :)