O této práci platí to samé co o celé Anglii. Nejezdí se sem žít – chodí se sem studovat: školu, život, lidi a vydělávat kapitál. Je to dřina na asfaltě. Pokora vlastní osobnosti. Labyrint srdce a ráj Londýna v předpisech a regulacích.

Obecně je nutné být starší 25 let. Důvodem je pojištění. V Anglii je totiž pojištěn řidič spolu s typem auta a stářím obou – ne jako v kraji pod Řípem. Jste-li mladší 25 zim pro pojišťovnu představujete vysoké riziko. Takže pokud vůbec jsou ochotni vás pojistit, může to stát dva a více tisíc liber na rok. To se zaměstnavateli nevyplatí a pošle vás k šípku.

Dále potřebujete řidičák na autobus (naše skupina D je OK) a dobrou znalost Angličtiny. Rozumět, mluvit a trochu psát. Proč? Dej blbci funkci a on ti za odměnu zplodí lejstra. Píše se tu hodně. Přečíst si neodborné noviny - vědět o co jde a v Angličtině to přepsat na papír. Chyby navadí, Shakespeara nikdo nečeká. Veškerá komunikace a školení – a těch je hojně - jsou v Angličtině. Polština výhodou :-)

Lze si udělat řidičák i v UK. Ale soukromě to stojí cca 3,500 liber. Nebo si vás autobusová společnost vyškolí ve vlastní autoškoličce za podmínky, že se jí vlastní krví upíšete alespoň na rok práce. A že si vás vyberou. Pokud odejdete dříve musíte ji zaplatit veškeré náklady. Výcvik je honorován týdení mzdou. Ruku na srdce... co je snašší? Český či Slovenský řidičák si můžete a nemusíte směnit za anglický. Akceptují se oba. Na tom anglickém máte i potvrzení o adrese. A to se zde počítá.

Řidičský průkaz na autobus se rovná univerzitnímu vzdělání ve světě řidičů. Přidáte-li v angličtině vedený kurs: Customer's Service Training – rozšířili jste si kvalifikaci o MBA. Je to povinné a placené školení. Řízení autobusu je stav mysli. Ne jako dětsví.

Poté jsou tři cesty

1.) Sám či sama si obvolat všechny firmy a pozvat se na pohor. Společností je cca 18 plus jednotlivé autobusová depa. www.tfl.org.uk

2.) Obrátit se na agenturu

3.) Dráha nejrychlejší je pokud vás doporučí někdo, kdo už s autobusem ve městě jezdí. Takto automaticky získáte i tolik potřebnou další referenci. Zde se vychází z předpokladu, že se nelže. Celou procedůru to neskutečně zrychlí. Dotyčný řidič za vás dostane od společnosti zaplaceno. Maximum je 700 liber splatných ve dvou letech. Alespoň tak to bylo u nás. Nového řidiče to nestojí nic.

Tuto práci lze dělat na půl úvazku. Dva až tři dny v týdnu plus přesčasy. Ve volném čase můžete dělat cokoli. Od prostituce až po obchodování s cennými papíry na londýnských burzách. To nikoho nerajcuje a hlavně neporušujete žádná nařízení. Nesmíte jedinou věc. Profesionálně (rovná se za peníze) řídit jakékoli auto. To jest: taxi, minikab, bílý van a tak dál. Pokud na to přijdou je to konec. Šmitec. Neškrtne te si více jako řidič autobusu v kapital city.

Pohovor je prozkoumání dotazníku, který vám pošlou poštou a pravosti řidičáku a jízda s instruktory. Dají vám podepsat mnoho souhlasů. Například, že v garáži nemáte šlapat na olejové skvrny. Když jsem zjistil, že podlaha garáže je jedno celistvé olejové kluziště ! - radostně jsem “dobruslil“ jako bývalý hokejista k cvičnému autobusu. Instruktory málem potrefil infarkt myokardu. Náramně jsem se bavil. Oni ne. Všude jsou CCTV kamery. Podlahu odmastili až poté co se zklouzl i nový autobus a zastavil se o bezpečnostní barieru mycího zařízení. Logika podobna této: zastavime všechny hodinky, abychom šetřili čas. Appropó: Tento debilismus tu není novým imigrantem. Před několika málo stoletími tu královna prostřednictvím svých pochopů vybírala daň z počtu oken na budově. Proto tu tolik starých bomů má okna zazděná.

Samotná jízda s obstarožním kusem s automatickou převodovkou není těžká. Intruktoři m i l u j í čtyři věci. 1) Za jízdy ale h l a v n ě před rozjetím točit hlavou tak asi třikrát za minutu a koukat do všech tří zrcátek. 2) Nekřížit ruce při točení volantem. Pěkně si věnec podávat z ruky do ruky. 3) Jemné a dlouhé brždění. Všechny stroje mají „asistenta“ - brzdový retardér. Tam není problém. Potíž je umět dopředu číst měnící se situaci na vozovce, na chodníku a připravit se. Nedostatek místa, nepřehledná situace… Zastavit a čekat. Neriskovat! Necouvat s autobusem plných skoročlověků. Nemám autorizovanou asistenci – necouvám ! I když to umím. Vždyť já su bus a vezu lidi. Policajti tu jsou k autobusákům velmi vstřícní, vlídní. Nestydět se a nebát si je zavolat na pomoc. Třeba přímo z ulice. 4) Line disciplin chcete-li – žádný slalom na kruhovém objezdu, v jízdních pruzích a tak dále a podobně. Okamžitě po zkušební jízdě se dozvíte výsledek. Pokud neuspějete vysvětlí vám proč. Ale za 90 kalendářních dnů to můžete zkusit znovu. U stejné firmy. A jako by jste tam byli poprvé… Proč? Protože je zákonem dané právo na chybu a rovný přístup k zaměstnání. Upřímně: řidičů je nedostakek. Ruka ruku myje. Testuje se jedna věc. Že jste si jisti na silnici s velkým autem.

Uspěli jste? Gratulujeme. Čeká na vás vzetí měr na „rakev“. Toliko míry pro uniformu. Její oblékání je podmínkou výkonu práce. Upřímně, je to ten nejlevnější tesil. Ale na míru! Celodenní koupel ve vlastním potu a z toho plynoucí smrad garantován. Nedostanete písemnou pracovní smlouvu. Kontrakt je ústní. A platný. Důvody jsou hlavně legislativní. Společnost se tak brání – předchází budoucím sporům.

Pak nastoupíte do procesu hnětení. Jako těsto na echt originální české buchty. Neplést se slečinkami. Jezdíte s instruktorem v autobusu s nápisem: Driver Under Instruction. Překřtil jsem to na: Driver Under Construction. To odpovídá realitě. Uplácají z vás řidiče k obrazu svému. Tréning je placený. Jste blaze spokojeni. Po krátký čas. V průběhu štastné extáze vyfasujete vše potřebné. Taktéž vás pošlou na zdravotní prohlídku u soukromého lékaře. Jest to placeno zaměstnavatelem. Tady pozor - pohov. Dělají i test na přítomnost reziduí – zbytků drog v moči. Pokud je test pozitivní, skončil(a) jste okamžitě a střelhbytě.

V školícím inkubátoru absolvujete jedno z mnoha školení v anglickém jazyce. Je to o tom, jak obsluhovat a programovat modul, prodávat lupeny, komunikace přez rádio, ruční programování i-bus rádio (satelitní GPS), cestovní doklady, průkazky, bezpečnost práce, pracovní procedury uvnitř firmy, časové harmonogramy, jak se nenechat buzerovat... Trvá to tři až pět dnů-dle inteligence a jazykové zdatnosti.

Pak vás přiřadí do garáže. A zase jdete na kurz. A to jste přivandroval jako hotový bus řidič. Ou. Tentokráte se učíte jednotlivé linky, které odtud operují. Objížďky, zastávky, místa kde se lze otočit (turning points). To už taková sranda není. Začínali jsme jak pekaři, ve dvě hodiny po půlnoci. Proč? – autobusová kompany nemá dostatek cvičných autobusů. Jsou drahé. Navíc v noci vypadá všechno jinak. Absolutně ztrácíte orientační body. Chybí provoz aut, chodci a tak dále. Je to na kosočtverec. Dopoledne jsem proseděl v kantýně a mazal karty s Polákama. Jak za komunistů v ČSSR. Kdo chtěl šel se vozit na linku jako pasažér. Vyfasoval formulář který řidič potvrdil. Bylo to přínosnější než hrát karty nebo šachy nebo kulečník nebo čumět na bednu, nebo spát na stole.

Když instruktor uzná, že jste OK, jdete do ostrého provozu. Většinou s vámi jede učitel, nebo starší řidič. Jako dozor - jen první den. Další den jste sám. To je otevřená cesta infekce jménem Z(a)tracení a bloudění. Zakufrování. Stalo se to každému. Stane se to i vám. Zmaten jak pes Goro u Tokia. V Anglii si tento osobní demoralizující pocit nikdo nepřizná. Pozor na ně. Království Lži.

V tomto stádiu pracujete na všech linkách. Každý den máte jinou. Z cvičných důvodů. Během prvního týdne ostré služby na vás přijde kontrola z Transport for London. Vypadá jako obyčejný cestující. Je to inspektor, který sleduje jak řídíte, standard služby, polohu autobusu v zastávce, uniforma, jak nakládáte s hotovostí, jak operujete s dveřmi, s lidmi, telefonujete za jízdy, nebo posloucháte rádio... je toho moc. Napíše o tom několikastránkovou zprávu personálnímu řiditeli. Pokud je to moc špatné jdete na kobereček. Někdy se za to i vyhazuje. Hlavně za mobilní telefon i přez hands free a za poslouchání rozhlasu vyletíte ze zaměstnání rychleji než průjem z rekta. Je-li test OK nikdy se to nedozvíte.

Od kdy do kdy a co za to? V této době pracujete šest dnů za sebou a dva dny volna. Zaplaceno ovšem dostanete jen za dnů pět. Začátky směn jsou kdykoli mezi 05:30 až 15:30. Konec kdykoli do dvou hodin po půlnoci dalšího – nového dne. A bude hůř. Provoz na směny aneb – každý den jinak.

Tak po půl roce vás šoupnou na stálo na jednu linku. Přibude práce. Začnete pracovat takto: šest dní práce v kuse a dva dny volna plus šest dní v kuse a dva dny volna plus sedm dní v kuse a dva dny volna plus sedm dní v jednom celku a čtyři dny volna. A pak zas a znova šest plus dva... Směna je cca 9 až 12 hodin. Ano, správě tušíte: Zaplaceno dostanete jen za pět dnů. Protože pracovní týden začíná Sobotou. V průměru pracujete jen pět dnů v týdnu. Je to šizení ale Made in England.

Platí se týdně. Pokud by vám to bylo málo, můžete pracovat ve dnech volna. Je tam o něco vyšší hodinová mzda. Nebo: Během roku máte nárok na dvacet dnů placené dovolené. Jeden týden z té dovolené můžete prodat – ano čtete správně – prodat zpět společnosti. V praxi to funguje tak, že chodíte do práce a společnost platí za odvedenou práci plus dovolenou najednou. Nezapomeňte si koupit rakev a zaplatit vlastní pohřeb. Dlouho nevydržíte. Hrdinové všech světových a pracovních konfliktů leží právě tam – na hřbitově.

Týdenní čistá mzda je 330 Liber a víc. Odvíjí se to od toho v kolik hodin začínáte, co je za den – soboty, neděle a svátky jsou s drobným příplatkem. Londýn v současnosti platí suverénně nejvíc. Výkladní skříň chudnoucí Británie s laxní královnou. Pokud budete pracovat mimo London, přes 300 liber čistého týdně se nedostanete ani s přesčasy. V případě nemoci dostanete cca 150 libuší týdně. Je to omezeno časem.

Pokud marodíte často nebo dlouho, nedostanete nic a brzo vás vyhodí. Samozřejmě ne pro zdravotní stav ale třeba za ošlapané podrážky u bot, paleta výmluv je široká.

Ani policie nesmí nařídit městskému autobusu aby změnil trasu. Občas to zkouší. Otočit autobus, poslat ho na objížďku. Zbavit se ho. Nemusíte je poslechnout. Oni na to nemají právo a dobře to ví. Neprůstřelný argument zní: Jsem nový řidič. Nevím a neznám. Pokud jim vyhovíte a zničíte double decker bus (cena cca 150 tisíc liber bez DPH 17,5%) o nízký most, strom mimo vrchností posvědcenou trasu plus miliony za náhrady za zranění lidí – je to vaše vina. Vaše qilotina. Řešení situace – volat přes rádio CentreCom a volat garáž. Nouze. Komunikace v Angličtině. Čekat na autorizaci, povolení. Jinak se nepohnu ani o milimetr. Opustím autobus ale nechám běžet motor – protože bezpečnostní CCTV kamery uvnitř a okolo autobusu budou natáčet všechno a všechny. Ať se stane cokoli jsem z obliga. Musím o tom namalovat report. Jak za Rakouska-Uherska. Nejlépe ten samý den. Napsat to v Angličtině.

Kdo koho buzeruje. Nemusíte kráčet daleko. Život vám otráví hned ráno Allocation Girl. Něco jako recepce. Proč? Že jdete o tři minuty pozdě, nemáte uniformu, správné boty, nebo jste včera něco zapoměli vyplnit. Někdy se buzerují řidiči sami mezi sebou. Vyměnit směnu za hůř placenou, bezva nápad. Dále jsou jimi Servis Controllers. Lidé co sledují jestli jedete brzo, nebo pozdě. A mechanici – tady se nazívají honosně: inženýři. Tlačí vás aby jste si vzal autobus který není zrovna OK. Drobet umírající, nemocný. Jim to zní líbozvučně. Důvod: jsou dva účty mechaniků a řidičů. Kdo udělal chybu - platí. A to jste ještě neodjeli z brány. Tam na vás číhá cestující a agresivní veřejnost plus mládež. Dorostenci kradou za jízdy peníze řidiči pro zábavu. Samostatnou kapitolou jsou důchodci – hlavně ráno a v zimním období. A šoféři bílých vanů – děs běs a hrůza. Pohyb tohoto bílého elemetu na vozovce se vymyká všem známým matematicko-fyzikálním a společensko-kulturním zákonům! Viděl jsem bílý van který naboural stojící autobus. Řidič vanu z místa nehody utekl jak spráskaný pes.

Ostatní účastníci silničního provozu jsou kapitolou sama o sobě. Zejména řidičky drahých off road cars – všechna 4x4 auta. Tady jim přezdívají Chelsea Tractors. Samozřejmě plné rozmazlených dětiček spěchajících do soukromé školy. Proč? Maminka si namalovala cizí tvář na vlastní ksicht – make up - pozdě. Na služebné a osobní řidiče nemá manžel peníze. To si radši koupím za pár tisíc liber novou kabelku. Fuck off vlastní, sorry jeho děti. Divadlo pro kamarádky je důležitější. A pak se ta řidička žene jak o život.

Ku klidu nepřispívá ani fakt, že si není kam dojít na záchod. Ty jsou situovány na konečné zastávce. Pokud jedu pozdě tak se se tam nepodívám, protože mne kontrolor otočí. A na druhé straně toalety chybí. Zkuste zachovat klid a milou tvář s praskajícím močovým měchýřem po několik hodin...

Pokud se přez tato všechna a další těžkosti přenesete, čeká vás Ráj. Můžete obcovat s cestujícími. Těch uvidíte v předních dveřích za směnu v malém autobusu 300 až 500. Dvoupatrový 600 ať 1000 tváří. Denně se sveze autobusy 4,8 milionu lidí. Můžete s nimi hrát hry na telepatii (lidé na zastávce čekají na jiný autobus); na honěnou (a ujedu ti, zkus mne dohnat); na schovávanou (schovám se za autobus přede mnou tak kvalitně, že si lidé nevšimnou co jsem za číslo, sorry až k ponožkám, spěchám na oběd; vytlačovaná (vytlačit auto za mnou do protisměru – když mne nechce pustit, jeho vina); směnárna (vracení falešných librových mincí, kterými mi předtím někdo zaplatil, nebo Eura, nebo australské, kanadské dolary – paleta je fakt pestrá a krásná, roztomilá).

Drobet statistiky. Londýnem se ve špičce prohání cca 8 tisíc autobusů osmnácti rozdílných společností. Obsluhují cca 800 linek. Svezou téměř pět milionu lidí za den . Pracuje tu 30 tisíc řidičů. Sami to nazývají: Autobusový průmysl. Je tu 45 autobusových nádraží. 18 tisíc zastávek, z toho 11500 zastřešených. Každá jedna zastávka nese své originální identifikační číslo. Průměrná délka zastávky je mezi 19 až 37 metry. Bez Zig-Zag markings. Kolem 2500 zastávek je osazeno odpočítávacím zařízením. Dnes se toto zařízení demontuje. Průměrná vzdálenost mezi zastávkami je 400 metrů. Autobus je denně nasazen přibližně 14 až 16 hodin. Za sněnu ujedete po městě cca 80 – 100 kilometrů průměrnou rychlostí 15 km/hodinu. To je další aspekt tvořící z této profese protivnou práci - nuda a jednotvárnost. Spousta šoférů si nepamatuje, jak se dostali z konečné na konečnou. Prostě vypnou mozky a kočírují. To zabíjí. Pro zajímavost: Největší autobusová garáž pro městské autobusy stojí pod mostem u stanice metra Wesbourne Park. Vleze se tam neskutečných 800 autobusů a 1200 šoférů. Na směny samozřejmě.

Četnost oprav autobusové infrastruktury za rok 2007: Opravy a úpravy: 25 000x. Čištění: 72 000 krát zastávky, 300 tisíc krát přístřešky, 20 000 krát rámy s jízdními řády a intervaly.

Kontroloři cestovních dokladů - data za rok 2007: 16 miliónů kontrolovaných pasažérů za rok. Mizivé promile procenta z celého objemu pasažérů.

128.802 soudních žalob. 44.738 soudních rozkazů – Exekuce. Vybráno přez 2 miliony liber. 98 procentní úspěšnost soudních řízení. Celková cena prvního projednání před soudem je: 100 liber (tj. 20 liber pokuta plus 80 liber náklady na podání žaloby) plus cca 50 liber za poplatek soudu. Od toho můžete být osvobozeni – nezaměstnaný, socialní nouze… Vyhledejte si na stránce Transport for London: Going to Court – Frequently Asked Questions.

Neděste se. Existuje toliko jeden noční tým revizorů pro celý Londýn. To znamená – policisté spolu s revizory. Přibližně 15 – 20 lidí. Jen několik jednotek na den. Je dobré mít u sebe předplacenou Oyster Card tak s 10 penězi. Hlavně v kloubáku. Vidím revizora – pípnu si. Čtečku nelze vypnout. Pokud se vyhnete centru a budete cestovat Bendy Busem (kloubák) nebo ve velmi bohaté (slušné) čtvrti nebo v době kdy se děti vracejí ze školy šance potkat revizory se rovná 0,01 procenta. Bojí se.

Agresivita je obrovská. Až nepochopitelná. Proto to chování řidiče. Appropó: ten je pojištěn pouze ve své kabině. Jak vyleze má smůlu. Znám jednoho kterému místo lístku ukázali ústí pistole. London – Harlesden. Vyhlásil nouzový poplach a z autobusu utek. Tři měsíce na marodce. Byl z bývalé Jugoslávie. Odpolední a noční směny jsou riskantní. Jak padla tma nekontroloval jsem nic. Chudé čtvrtě versus bohaté: Archway versus Highgate. To vám taky nikdo neřekne. Bojí se. Prý slunce nad demokracií nezapadá..... Zkušenosti jsou drahé, mnohokrát bolestivé! Zubař je tu drahý.

Z historie řídičů autobusů v Anglii. Fluktuce za kalendářní rok byla v roce 1970 A.D.: 50 procent. Dnes klesla na 20. Dříve pracovali v dabldekru dva člověkové. Řidič řídil a konduktér si povídal s lidma a prodával jim lístky. V rámci zvýšení produktivity práce a úspory mzdových nákladů spadly obě profese spolu s odpovědností na řidiče. Ale jen za malý příplatek.

Národnosti v minulosti převládající převládají dodnes - v roku 1948 to byly Karibijci, Somálci, Bangladéž, West Indies, Indové, Pákistánci, Poláci. Potkal jsem členy všech i nedemokratických převládajících světových náboženství. Jediný scházel. Člen obce židovské. Hledal jsem, ptal se a ani moji rádcové nenašli. Možná ty pracovní soboty. Nebo je to fakt podřadná a mizerně placená práce ale s velkou a královskou aureolou. Dělnická profese kde se pracuje jen hlavou. Je to nuda a ta vraždí.

PS: Mezinárodní značka Velké Británie je GB. Optejte se zrcadla a rázem se ocitnete v BG – Bulgaria. Ta odpovídá skutečnosti v Anglii.