S příchodem levných leteckých společností se zdálo, že železniční dopravu čeká dlouhý a těžký úpadek. Jenomže obavy z klimatických změn v kombinaci s modernizací vlaků přinesly obrat a železnice se teď prezentují jako ekologičtější a někdy dokonce rychlejší alternativa k letadlům.

I proto bylo listopadové otevření nového terminálu Eurostaru v Londýně, za 800 milionů liber zrekonstruované stanice St Pancras, jednou z událostí roku. Média se předháněly v hodnocení ambiciózních možností železniční dopravy. Všechno nasvědčuje tomu, že jezdit vlakem je znovu ´in´. Obraz přeplněných a zpožděných anglických vlaků vystřídala romantika evropských rychlovlaků, které jsou místem doslova na zamilování.

Železničářům nahrála na smeč ještě i komise, která dohlíží na pravdivost a etičnost reklam. Irská letecká společnost tvrdila, že vás z Londýna do Bruselu dopraví levněji a rychleji než Eurostar. Jak se ukázalo, po započtení nákladů a času potřebného na přepravu na letiště a z něho, neplatí ani jedno. Po novém, kdy cesta vlakem z centra Londýna do centra Bruselu trvá méně než dvě hodiny, se rozdíl ještě prohlubuje.

Kdo bude rychlejší
Kdyby dva lidé odešli ve stejný okamžik z londýnského domu a jeden by se musel přepravit na Stansted (z Victorie nejméně 75 minut, v čase špičky 105 minut), kde by musel být hodinu před odletem a ještě přežít bezpečnostní kontroly, a ten druhý by se metrem odvezl na St Pancras, kde musí být půl hodiny před odjezdem, pak je docela pravděpodobné, že druhý by si upíjel z prvního piva v Bruselu v čase, kdy by ten první nebyl ještě ani nad kanálem La Manche.

Pochopitelně, na delší vzdálenosti se vlaky stále nedokážou letadlům vyrovnat. I přes všechny modernizace a lépe fungující systém přípojů to z Londýna do Berlína trvá deset hodin. Do pěti až šesti hodin, což je čas, potřebný k cestě na letiště, check in, samotný let, čekání na zavazadla a dopravu z letiště do města, se ovšem z Londýna dostanete do Amsterdamu, Lyonu nebo Kolína nad Rýnem. Jak dokazuje případ Ryanairu, po odečtení nákladů na dopravu na letiště a po přistání do cílové destinace, to ani cenově nemusí být vždycky nevýhodnější možnost.

Kritici upozorňují na to, že cesta vlakem z Británie na kontinent je stále převážně jenom pro ´londýnskou elitu´. Když žijete v jiné části Británie, tak na tenhle způsob dopravy zřejmě ani nepomyslíte. Původní záměr napojit Eurostar na britské rychlovlaky se totiž dodnes nenaplnil. Nepřekvapuje, že problémem jsou chybějící britské rychlovlaky. A tak cesta z Norwiche do Londýna trvá o minutu déle než z britské metropole do Bruselu.

Británie, která je kolébkou železnic, zaspala vývoj a všechno nasvědčuje tomu, že pokud bude evropský boom pokračovat, rozdíly budou ještě markantnější. V porovnání s tradičními rivaly, Francií a Německem, působí Británie v kvalitě, rychlosti, pohodlí a spolehlivosti železnic jako rozvojová země. Když se vezme v úvahu poměr ceny a nabízených služeb, západoevropské železnice vyhrávají vysoko na body.

Máte zelenou
Další překážkou plynulejší dopravy mezi Londýnem a kontinentem je komplikovaný způsob rezervování jízdenek. Jak zjistili novináři z deníku Independent, internetová stránka Eurostaru umožňuje nákup lístku do všech 77 cílových stanic, ale ne vždy nabízí to nejlogičtější možnost. I zde ovšem svítá na lepší časy. Devět železničních společností ze západní Evropy vytvořilo takzvaný Railteam.

Jejich cílem je vytvořit dokonale zkoordinovaný systém dopravy s možností nákupu jízdenek mezi všemi stanicemi a za nejlepší dostupné ceny. Zároveň si chtějí vybudovat věrnou klientelu nabídkou železniční obdoby leteckých mil: pravidelní zákazníci tak získají různé výhody. Z dlouhodobého hlediska je důležité, že síť rychlovlaků se do roku 2020 ztrojnásobí.

Rychlost, pohodlí a každým rokem přijatelnější ceny nejsou jedinými trumfy v rukách železničních společností. Zároveň totiž cestujícím nabízejí pocit, že výběrem vlaku pomáhají (nebo alespoň méně škodí) planetě. Vlak vyprodukuje na trase mezi dvěma stejnými místy jen desetinu kysličníku uhličitého z toho, co na stejné trase emituje letadlo. Do roku 2012 se plánuje snížení emisí o dalších 25 procent. Navíc, Eurostar tyto emise ještě kompenzuje platbami na environmentální projekty v Indii, Číně a Indonésii, přičemž tvrdí, že tyto náklady se nepřemítají do výše jízdného.

Cenová válka
Právě cena je pořád ještě největší výhodou leteckých společností. Ponukám letenek v podstatě jenom za letištní poplatky nedokážou vlaky nijak konkurovat. Nejlevnější zpáteční jízdenka z Londýna do Bruselu nebo Paříže stojí 59 liber. Důvodem vyšších cen vlaků je způsob jejich řízení. Povětšině působí jenom na území jednoho státu a i tam mají v podstatě monopolní postavení.

Německé dráhy tedy nemusejí upravovat ceny podle toho, kolik stojí doprava ve Francii nebo v Belgii. Zato Ryanair, EasyJet nebo Sky Europe pečlivě sledují každý krok konkurence. Destinace příbývají a mizí podle toho, jak se vyvíjí počet cestujících. V železniční dopravě je plánování mnohem dlouhodobější záležitostí. Přesto se dá očekávat, že po liberalizaci osobní železniční dopravy v roce 2010 nastanou jisté změny směrem k levnějšímu cestování.

Ke spuštění cenové války se ovšem pravděpodobně odhodlají nově vzniklé společnosti. Pro existující firmy, převážně členy Railteamu, by takovýto krok neměl příliš smysl. V reakci na vznik soukromých železnic se můžeme dočkat ledačeho. Vlakové hotely, síťové jízdenky na styl InterRailu nebo slevy při pravidelném využívaní stejné trasy: to všechno může v budoucnosti sehrát roli v boji o zákazníka. Tak jako bylo létání ještě před desetiletím luxusem pro bohaté a dnes je samozřejmostí, představa levného vlakového zájezdu z Londýna do Berlína nebo Vídně může vzbudit úsměv na tváři, ale už jsme byli svědky i nečekanějších změn.

Nutno ovšem přiznat, že v nízkorozpočtových aeroliniích vlaková renesance zatím přílišnou paniku nevyvolala. Zpřísněné bezpečnostní předpisy ani plánované přísnější zdaňování letecké dopravy jejich růst příliš neovlivnily. Jak Ryanair, tak EasyJet zaznamenali nárůst počtu pasažérů i tržeb a rozšiřují taky počet destinací. Zdá se, že pro řadové cestovatele je důležitější pohled do peněženky než obavy z globálního oteplování, o nějakém strachu z terorizmu ani nemluvě.