www.londyn.cz - ubytování v Londýně již od £50 na týden
www.go-manchester.cz - ubytování v Manchesteru již od £42 na týden
www.zlin-ubytovani.cz - levne ubytování ve Zline
www.bohemiaworld.co.uk - vaše jistota v Londýně

ROZHOVOR: Z Bona Voxe by se mi klepala kolena

 

Klasická otázka na úvod: Proč jste se rozhodla odjet do Irska?
Pro Irsko jsem se vlastně nijak nerozhodovala. Přijela jsem sem před rokem a půl za svým manželem, který tu dostal práci. Myslela jsem, že se tady budu věnovat své původní profesi, budu přispívat do Radiožurnálu, a psát do dalších médií. Zezačátku to tak i vypadalo, ale vyvinulo se to úplně jinak.

Pracovní začátky v cizí zemi bývají obtížné, spousta nespokojených a zklamaných lidí odjíždí i zpátky domů. Jak se vám podařilo probojovat až k dublinskému vydavateli časopisů?
První dva měsíce tady jsem probrečela, protože se mi nedařilo získat ani místo uklízečky. Kromě obsluhování v hospodě jsem byla ochotná dělat úplně všechno, ale nikde mě nechtěli. Pak jsem jednou šla se známou na kafe. Postěžovala jsem si a ukázala jí svůj životopis, aby mi řekla, jestli si myslí, že je na něm něco špatného. Špatně bylo úplně všechno. Mě by totiž do té doby ani ve snu nenapadlo si v životopisu vymýšlet, takže i když jsem se hlásila na post uklízečky, s klidem jsem tam poslala životopis s tím, že jsem bývalá redaktorka Radiožurnálu...

...nikoho příliš nepovzbudí, když mu i z uklízečské firmy pošlou vyrozumění, že sice děkují za zájem, ale že nevyhovujete jejich požadavkům, protože nemáte praxi...
Ta známá mi tehdy prozradila sladké takemství, jestli prý chci nějakou práci získat, musím tomu svůj životopis ´přizpůsobit´. Ještě v ten samý den jsem šla do FÁS, kde jsem narazila na čerstvý inzerát “hledáme učně do portrétního fotografického studia”. Okamžitě jsem tam zavolala a řekla jsem, že jsem fotografka s praxí v regionálních týdenících. Pozvali mě druhý den na pohovor. Já jsem bleskově vyrobila smyšlený životopis a portfolio aspoň na CD a oni mě přijali. Samozřejmě focení byl do té doby můj koníček, ale nebyla jsem žádná hvězda. Fotila jsem na automat a nic o tom, jak a proč se nastavuje nějaká clona a rychlost uzávěrky, jsem nevěděla.

Přece po vás museli chtít znát alespoň základy fotografování.
V tom takzvaném makeover photography studiu jsem to vědět nepotřebovala. Zákazníky tam před portrétováním upravují vizážisti. Já jsem pak měla s každým za třičtvrtě hodiny nafotit 30 obrázků. Světla nastavená, foťák taky - mým úkolem bylo s tím člověkem hlavně komunikovat, aby byl uvolněný, ukazovat mu pózy a dělat fota, na kterých bude vypadat dobře. Byla to docela dřina - denně jsem fotila až sedm zákazníků - ale i ta nejlepší škola, jakou jsem si jako začátečník mohla přát. Díky té práci se mi podařilo dát dohromady peníze na první digitální zrcadlovku. Začala jsem fotit i mimo studio a učila se, jak to v té černé mašince funguje.

Kdy vás napadlo přihlásit se do kurzu modelingové fotografie?
Po pár měsících práce pro studio mě kontaktovala jedna vizážistka s tím, že slyšela, že jsem šikovná a že bude otevírat školu pro vizážisty a ráda by se mnou spolupracovala. Potřebovala, aby jí byl fotograf stále k dispozici a protože teprve začínala, potřebovala také, aby byl levný. Koho by nenadchla vidina působit ve vizážistické škole jako fotograf! A tak jsem odešla z portrétního studia a začala zadarmo fotit pro ni. A abych do branže aspoň trochu nahlédla, přihlásila jsem se do kurzu Fashion photography na London College Of Fashion. Což byla intenzivní čtrnáctidenní prázdninová záležitost a z praktického hlediska znalosti řemesla obrovský skok. Pomohlo mi to taky v tom, že jsem si tam pořídila, myslím, docela vydařené fotky do portfolia, se kterým jsem pak šla žádat o místo, které mám teď.

Zřejmě přišla chvíle, kdy déle už zadarmo pracovat nejde...
Práce s vizážistkou se nijak dál nevyvíjela a ja se opravdu brzo octla v situaci, kdy jsem si musela začít hledat aspoň nějaký part time job. Na internetu jsem našla inzerát, že časopis VIP hledá fotografa na plný úvazek. Životopis se měl posílat emailem, ale už bylo po termínu. Tak jsem tam zavolala, nechala si zavolat k telefonu šéfredaktora a přemluvila ho, aby mě taky pozval na interview. Bylo to regulerní výběrové řízení, které trvalo tři týdny. Během té doby nám zadávali různé fotografické úkoly. Místo jsem dostala a loni na podzim jsem nastoupila. Vydavatel časopisu VIP vlastní další tři časopisy - Kiss, TV Now a Capital a do všech přispívám stejným dílem.

Jak vypadá takový běžný pracovní den fotografky?
Práce fotografa na plný úvazek v podstatě znamená, že musím být pořád k dispozici. Mám flexibilní pracovní dobu, nemusím být na devátou v kanceláři, ale je-li potřeba, fotím po večerech a o víkendech. Běžný den u mě vlastně neexistuje, každý je jiný. Fotím Dublin, interiéry restaurací, reportážní fotky, produkty - třeba boty, kabelky nebo kosmetiku - večírky i portréty lidí pro interview. Strašně moc mě to baví a neskutečně si vážím toho, že to můžu dělat.

Pochlubte se - s jakými slavnými irskými osobnostmi jste spolupracovala?
Ty známé lidi, které jsem fotila, asi čeští a slovenští čtenáři znát nebudou. Celia Ahern, Glenda Gilson, Keith Duffy, Marty Whelan, Collin Murphy, Ray D´Arcy... Ani já do irského šoubyznysu pořádně nevidím, nemáme doma televizi. Všechny jsem vlastně fotila tak, jako bych fotila kohokoliv jiného. Kdyby mi ale před objektiv někdo postavil Bona Voxe nebo Boba Geldofa, určitě by se mi ze začátku klepala kolena.

Váš příběh zní téměř pohádkově. Zeptám se tedy: vyplynulo pro vás z vašich dosavadních dublinských zkušeností nějaké zásadní ponaučení?
Když to shrnu, kromě jisté dávky štěstí bylo potřeba se taky nebát, riskovat, nedělat práci jenom pro peníze. Hodně důležité taky bylo věřit sobě a věřit, že se focením jednou můžu živit. S manželem se jednou určitě vrátíme domů do Česka a já věřím, že u fotografování už zůstanu.

Jana Strýčková, Olga Šlesingrová


---------------------------------------------
Beta Bajgartová – fotografka. Před odchodem do Irska pracovala Alžběta jako redaktorka zahraniční redakce v Čro1 – Radiožurnálu. Psané a rozhlasové žurnalistice se v Čechách věnovala 7 let. V Dublinu si koupila první profesionální fotoaparát a svůj koníček - fotografování - proměnila v zaměstnání. Absolvovala kurz Fashion Photography na London College Of Fashion. V současnosti žije v Dublinu, kde fotí pro časopisy Capital, TV Now, VIP a KISS. Její fotografie najdete na www.fotobeta.cz



Diskuze



 

 

Copyright © 2006, Echomagazin, všechna práva vyhrazena  





Irsko Aktuálně - Největší české stránky o Irsku.
hostováno na: webhosting 1990.cz