www.londyn.cz - ubytování v Londýně již od £50 na týden
www.go-manchester.cz - ubytování v Manchesteru již od £42 na týden
www.go-leeds.cz - ubytování v Leeds již od £40 na týden
www.bohemiaworld.co.uk - vaše jistota v Londýně

Milan Baroš: Popularita může být na obtíž

 

08.06.2006 - Nikdy před tím jsme se nepotkali a přesto mi hodně pomohl. Letos v létě, v jedné zapomenuté vesnici na čínsko-laoské hranici. Na celníkovi, kterému právě začala služba, bylo jasně vidět, jak moc se toho dne těšil do služby. Malá skupinka středoevropanů byla ideálním cílem pro demonstraci všech jeho pravomocí. Obzvláště důkladně a s naprosto kamenou tváří si prohlížel pasy. Po dobrých dvaceti minutách se však usmál a pravil: Oh, yes! Czech republic! Football! Baros! A bylo po problémech. Upřímně řečeno, to že je český fotbalový útočník Milan Baroš slavný i v tak odhlehlých asijských končinách, to jsem tedy nečekal.


Jak moc se zabýváte svojí popularitou?

Nijak zvlášť to neřeším. Samozřejmě je příjemné, když vás lidé znají, poznávají a obdivují. Tak jako všechno, tak i popularita má ale i svoji druhou stranu. A můžete mi věřit, že taková popularita může být někdy i pěkně na obtíž.

Zkuste na stupnici od jedné do deseti, jedna je minimum a deset maximum, určit velikost své popularity.

To po mě nechtějte. Svojí popularitou se vážně moc nezatěžuji, nezabývám.

Takovým britským ukazatelem popularity je zhotovení a umístění sochy dané celebrity v londýnském Muzeu voskových figurín madam Tussaud. Předpokládám, že by jste nebyl proti, kdyby vám chtěli brát míry pro vaší sochu?

Tak jasně, že nebyl. Pokud by taková nabídka přišla, tak bych byl poctěn. Taková věc se snad ani neodmítá. Ale zatím se mi nikdo z toho muzea neozval.

A víte, co pak dělají s těmi, co už nejsou dostatečně populární?

Roztaví je?

Údajně oddělí hlavu od těla, uloží ji do depozitáře, kdyby se ještě někdy hodila a to tělo použijí pro sochu někoho jiného.

Takový je osud slavných. Dříve nebo později se na ně zapomene.


O NOVINÁŘÍCH



Sledujete, co o vás napíší britské noviny a časopisy?

Ne. Anglické noviny téměř nečtu a ani mě nezajímá, co o mě píší.

Ani to, co otiskne bulvár?

Ne, vůbec. Víte, když se chce někdo živit tím, že si vymýšlí nesmysly o někom jiném, tak ať se tím živí. Ať už v Anglii, nebo v Česku. Mě je ale obsah takových článků lhostejný.

S jedním novinářem - Petrem Svěceným, sportovním redaktorem České televize, jste sepsal knihu o vaší kariéře. Na knižní trh se dostala loni v listopadu a velmi dobře se prodává. Jak se ve čtyřiadvaceti letech píše autobiografie?

Knihu napsal Petr. Všechny ty zážitky, příhody a události mého života jsem namluvil na diktafon a Petr jim dal publikovatelný tvar. Nakonec jsem překontroloval správnost všech uvedených faktických údajů o jednotlivých zápasech, jména spoluhráčů a tak podobně. A jestli narážíte na to, že jsem moc mladý na autobiografii, tak si myslím, že taková kniha měla spatřit světlo světa právě v době, kdy ještě hraju a tudíž někoho zajímám a ne až po skončení kariéry, kdy už možná nikoho zajímat nebudu.


O ANGLII



V Anglii hrajete fotbal už čtyři roky. Jaké to bylo období?

Ty čtyři roky docela utekly. Nejhorší to bylo na začatku. Prvních šest měsíců bylo dost těžkých. Neuměl jsem jazyk, nikoho v Anglii neznal a všechno pro mě bylo nové.

Co vám z těch prvních dnů v Británii dodnes utkvělo v paměti?

Určitě hned ty první dva, tři dny. Přijel jsem totiž těsně před Vánocemi, dvaadvacátého prosince. Na Štědrý den jsem tedy seděl sám v hotelovém pokoji. To mi bylo hodně smutno. Byly to první Vánoce bez rodiny.

Jaký jste si tedy udělal štědrovečerní program? Vzal jste si prášky na spaní a šel si lehnout?

Ne, to ne. Zatelefonoval jsem domů a mamce se ze všeho vypovídal. Vzpomínky na ty dny patří k těm nejhorším, které zatím na Anglii mám.

Co se vám za ty čtyři roky nepovedlo?

Je pravda, že pár věcí mě zklamalo, ale nebylo to nic hrozného. Na ty špatné věci se snažím rychle zapomenout a vlastně se i nerad ohlížím zpátky. Vím ale jistě, že nikdy nenastal ten okamžik, kdy bych si řekl, že s fotbalem končím. Prostě, kopačky jsem si ještě nebalil.

Co by se tedy muselo stát, aby jste si začal balit věci a možná pomýšlet i na konec kariéry?

To by mi muselo být tak o deset let víc a musel bych mít také nějaké vážné zdravotní potíže, třeba s kolenem. Ale teď je mi čtyřiadvacet a jsem v pohodě. Takže takové myšlenky zatím nemám.


O FOTBALU



Už jste říkal, že nerad bilancujete. Takže loňský rok jste si pro sebe nehodnotil?

Určitě ne. Nevedu si žádné statistiky, ani si nevyplňuji žádné výkonostní tabulky.

Uplynulý rok byl ale pro vás a vaší kariéru poměrně přelomový. Vždyť jste v jeho druhé polovině přešel z Liverpoolu do Birminghamu...

Takové věci se čas od času fotbalistům stávají.

Na vašich internetových stránkách se píše, že jste v dresu FC Liverpool odehrál celkem sto osm soutěžních zápasů a v nich strávil na hřišti celkem šest tisíc dvě stě dvacet čtyři minut. Dal jste celkem sedmadvacet branek a obdržel celkem deset žlutých a jednu červenou kartu. To je skvělá bilance.

V Liverpoolu jsem také zažil dosud největší úspěch tady v Anglii, a to vítězství v Lize mistrů.

Byl Liverpool FC tím nejvysněnějším klubem, jehož dres jste kdy chtěl oblékat?

Ne, takový klub v Anglii nenám.

Kde tedy takový klub máte?

Ve Španělsku. Jednou bych chtěl hrát za Barcelonu.

Na vítězství kterého klubu anglické ligy by jste vsadil nějaké peníze?

Asi na vítězství Chelsea.

A sázíte ?

Nesázím.

Ani na koně, nebo na chrty?

Ne, nikdy na nic a na nikoho nesázím.

A v Birminghamu jste si už zvykl?

Zvykl jsem si snadno a rychle. Teď už je všechno jednodužší. Ovládám angličtinu, vím, jak postupovat při zajišťování bydlení a naučil jsem se další a další praktické věci. Jsem soběstačnější, než když jsem v Anglii začínal.

Do Liverpoolu občas zajedete?

Samozřejmě. To, že už v Liverpoolu nehraji přeci neznamená, že tam přestanu jezdit. Stále tam mám hodně přátel a vlastně také dům. Navíc, když mám čas, tak mě nebaví sedět jen tak doma, teď tedy v Birminghamu a nic nedělat. Snažím se připravit si nějaký zajímavý program a to se pak vydám třeba právě do Liverpoolu.

Co potřebujete k tomu, aby jste se kdekoliv cítil dobře?

Na prvním místě je pohoda a tu obstarají například kamarádi a vůbec lidi, které mám kolem sebe. Nic extra nepotřebuji. Přijel jsem do Británie hlavně kvůli tomu, abych tady hrál fotbal.

Kdo je v Birminghamu váš nejlepší kamarád?

V klubu určitě Patrik Berger.

Jak se bude jmenovat příští fotbalový mistr světa?

Největšími favority jsou podle mého názoru Brazilci.

Autor: Martin Rachmann



Diskuze



 

 

Copyright © 2006, Echomagazin, všechna práva vyhrazena  





Irsko Aktuálně - Největší české stránky o Irsku.
hostováno na: webhosting 1990.cz