Echo magazin online

www.londyn.cz - ubytování v Londýně již od £50 na týden
www.go-manchester.cz - ubytování v Manchesteru již od £42 na týden
www.go-leeds.cz - ubytování v Leeds již od £40 na týden
www.bohemiaworld.co.uk - vaše jistota v Londýně

Jaromír Nohavica: Slovo hranice je nepřesné

V Londýne ste pred českým a slovenským publikom vystúpili už po druhý krát, čo je celkovo po tretí krát, ak počítame aj koncert pre poľské publikum. Na svoje päťdesiate narodeniny ste si zahrali v Chicagu a teraz sa v rámci turné do Ameriky opäť vraciate. Okrem toho vaše cesty vedú aj do Kanady a Írska. Aké su vaše dojmy z koncertov v zahraničí, treba sa na ne nejak zvláštne pripravovať?

Je velmi příjemné moci vyjet s pisničkama mimo hranice Česka, ale víte, ono v současné době, kdy ten svět je tak propojený, už opravdu cítím, že slovo hranice je nepřesné. Možná za dávných časů, kdy se človek nedostal do zahraničí, tak hrát za hranicemi, to bylo něco neobvyklého. Dneska mi spíše připadá, že zahraju svým posluchačům, kteří jsou toho času, až by se mi chtělo říci, náhodně někde jinde než ve svém bydlišti. Ať už jsou to Slováci, Češi, Poláci nebo až už jsou to třeba i místní Angličané, prostě ten svět je teď takovou velkou vesnicí, že pro mě to slovo hranice už stratilo význam.

Na turné vás okrem manažéra a zvukára sprevádza aj kameraman Dalibor Zaruba. Sú to len zábery do rodinného archívu, ale to znamená, že o vašej zahraničnej šnúre vznikne dokument?

Já bych chtěl vydat své první DVD, a chtěl bych, aby bylo, řekl bych plné, šťavnaté, bohaté na ruzné materiály. A v současné době, kdy je možné použít nejen nahrávky zvukové, nejen materiály fotografické, archivní, ale i třeba filmové, tak jsem si říkal, že by byla škoda prostě nevyužít toho a nevzít sebou člověka, který to celé natočí. A co z toho použijeme a jakou formou to už potom uvidíme, každopádně říkám, že nejdůležitější je, že to DVD chci naplnit jako truhlici, jako kufr různými materiály tak, aby to bylo pestřé, zajímavé, bohaté, aby ten kdo si to koupí, si v tom mohl přehrabovat.

V Amerike, Británii a v mnohých iných krajinách sa v poslednej dobe často spomína meno Boba Dylana, najmä kvôli vydaniu jeho autobiografie ako aj dokumentárnemu filmu, ktorý o ňom natočil Martin Scorsese. Dylan sám začínal ako folkový spevák a inšpiroval mnohých hudobníkov. Ovplyvnil nejakým spôsobom aj vás? A ako sa dívate na americký alebo napríklad írsky folk?

Tak je pravda, že úplně konkrétně Bob Dylan mě minul, nebo já jsem spíše minul jeho. Když on začínal hrát, to byla 60-70 léta. K nám do republiky se jeho písničky dostávali težko a já jsem nebyl v okruhu těch, kteří by je mohli poslouchat. Já jsem spíše napojen na ruské a polské prameny. Teprve teď v současné době si zpětně mohu doposlouchávat a dopřehrávat ze zpěvníků Dylenovi, Donovanovi a další a další písničky a zjišťuju, že ač z různých stran, tak v podstatě ta východiska jsou pořád stejná. Prostě člověk skládá a hraje s kytarou písničky o sobě.

Pred nedávnom sa o vás veľa hovorilo v súvislosti s festivalom Czech Tech a následným brutálnym zásahom českej polície, proti ktorému ste vyjadrili svoj nesúhlas zložením "protestsongu" pod názvom "Už zase bijou děti", kde prirovnávate účastníkov festivalu k zmláteným študentom z novembra 1989. Aké boli reakcie vašich fanúšikov na túto pieseň a máte v pláne zaradiť ju na album?

Tak u té písně je nejzajímavější to, že se ukázalo, jak silnou zbraní je v současné době internet. Neskutečně silnou. Dokonce bych řekl, že internet je pojistkou proti všem diktátorským, a nebo nastupujícím diktátorským režimům, že umožňuje, aby nás už nemohli umlčet. Já jsem si tuto písničku, která byla prostým, jednoduchým vyjádřením názoru, že se mi nelíbí, že tam jsou mláceni lidi, v podkroví natočil na svůj magnetofon, který používám jen tak na zaznamenání myšlenek, uložil v MP3 formě na svoje webové stránky a od té doby jsem ji ještě veřejně nezahrál. A důležité nebo zajímavé je, že tato píseň vedla bez jakékoliv publicity k obrovským reakcím. Dokonce po třech dnech na to reagovali v nejčtenějších českých novinách, šéfredaktoři se zmiňovali o politickém kýči, zvrhli se na mě jako na supa ze všech stran, a já jsem si uvědomil jak obrovskou sílu ten internet má. Já si dokonce myslím, že Czech Tech je začátkem vzniku občanské společnosti, kdy každý z těch účastníků, jestli né každý, tak každý druhý, má mobily a záznamovou techniku za pár šupů, která mu umožňuje natáčet ať už videa, fotky nebo zvukové záznamy, a to se už potom težko těmi policejními kamerami manipuluje veřejnost, když z druhé strany všichni ti lidé jednoduchým způsobem mohli své záznamy zveřejnit bez možnosti cenzury na svých webových stránkách. Já kdybych za starých časů, a tím uzavřu svojí myšlenku o Czech Techu, chtěl na to reagovat, tak jsem se do novin nikdy nedostal, by mě tam nepustili, ale díky tomu, že internet je takto demokratický a veřejný, jsem tam tu písničku prostě umístil a ona si žije vlastním životem. To je pro mě velmi nadějné a jsem rád že jsem se dožil tohoto otevřeného internetového světa.

Vďaka vašej láske k poľskému živlu a Tešínu si vás dramaturgička Renata Putzlacherová zvolila za zdroj inšpirácie a oprela scenár spoločného divadelného projektu Čechov a Poliakov pod názvom Tešínske nebe, práve o vaše piesne. Predstavenie získalo hlavnú cenu na festivale divadiel Moravy a Sliezska a piesne boli vydané i na CD. Aká bola spolupráca s divadlom?

Na mě se obrátila Renata Putzlacherová, polsko-česká nebo česko-polská básnířka, kamarádka - léta se známe z Tešína - která překládala mé písně do polštiny, s tím, že bychom udělali tohleto představení, jestli bych ty písničky dal k dispozici. Řekla mi, že bude dělat aranžmá Tomáš Kocko, taky muzikant kterého znám a já jsem jim řekl: "Víte co, neptejte se mě na drobnosti, máte mé velké povolení, dělejte s nimi co chcete, já vám věřím." A tato důvěra né, že nebyla sklamaná, ale přetavila se v to, že k tomu přistoupili opravdu s volnou rukou a vytvořili představení, které jsem viděl úplně poprvé až na premiéře. Vzal jsem tátu, šli jsme na tu premiéru a já - nečetl jsem před tím scénář, neviděl jsem úpravy písniček, neviděl jsem jak to budou hrát až jsem to vnímal jako divák úplně nestranný, který si poslechl své písně, podíval se na představení, viděl pěvecké výkony a byl jsem nadšen. To je všecko co k tomu můžu říct. Byl jsem nadčen jak ty písně ožili v jiném kontextu i v jiném jazyce, v jiném podání, aranžmá, jak se celý ten příběh usadil, jaká energie je tam skrytá a moc se mi to líbilo.

Vašim ďalším počinom, tentokrát na poli prekladateľskom sa stalo prebásnenie opery W. A. Mozarta ´Cosi fan tutte´, ktorého premiéra bola ohlásená na budúci rok. Bolo jednoduché pustiť sa do takéhoto projektu?

Bylo to těžké, ale víte, po těch dlouhých letech kdy píšu písničky, a napsal jsem jich už velkou spoustu a dělám to dlouhá, dlouhá léta, a to se už člověk jakým si způsobem naučí psát ty písně a dokáže, když má nápad a je to možné, napsat píseň za noc, za dvě, tak si jednou za čas dávám takový velký úkol abych nezlenivěl, takový větší dům postavit. A jako jsem svého času překládal Na skle malované, polský muzikál nebo dělal texty pro Romea a Julii, tak jsem teď okamžitě přijal nabídku od šéfa ostravské opery, abych přeložil tuto operu. Mozarta miluju, opery mám rád a je to opravdu práce na celý rok. Ta partitura má čtyřista stran, já jsem na straně 294 a denně udělám tak čtyři nebo pět stran.

A baví vás to? Nesmírně. Je to krásná muzika, krásná práce velmi zajímavá, protože, každou stranou Mozart připraví člověku jiné překvapení, já řeším jiné problémy, velmi mě to baví a těším se ať to do konce roku dodělám na to, až potom s operními zpěváky si budu moci ty jednotlivé árie přezpívat, přezkoušet a snad všecko li výjde, tak začátkem června příštího roku si poslechnout Mozarta v českém překladu. K Mozartovi bych možná ještě řekl maličkost, možná snad jen věnovaní, dedikaci kterou jsem vepsal na první stranu té partitury. Ono ta opera totiž byla poprvé uvedena koncem 18. století. To bylo v dobách, kdy se v Čechách pár intelektualů rozhodlo, že se prostě bude mluvit česky, tím začalo obrození. A tak jsem ten svůj překlad věnoval všem českým obrozencům, který zachránili moji řeč v oceánu Europy. Připadá mi to takové půvabné, jak se po 250 letech čeština, ale když mluvím s vámi jako Slovenkou tak podobně i slovenština, dokázala uplatnit v tom evropském kontextu a stále žije.

Vaši krajania sa svojimi hlasmi pričinili o to, že ste sa v súťaži o Najväčšieho Čecha umiestnili na 49. mieste. Potešilo vás to, alebo skôr sklamalo? A vôbec, čo si myslíte o takýchto a podobných anketách?

Být v takové anketě mezi Alojsem Jiráskem a Janem Masarykem je neuveřitelný zážitek. A veřejně přiznávám, že ač takové ankety nevyhledávám, tak mě potěšilo, že si lidi na mě vzpoměli. To je všecko

A teraz trošku z iného súdka. Je o vás známe, že ste veľkým fanúšikom hry scrabble. Organizujete dokonca aj české majstrovstvá v scrabble a sám hráte. Ako ste sa k tomuto koníčku dostali? A trúfli by ste si hrať i v inom jazyku než českom? Napríklad v angličtine, keďže teraz navštevujete anglicky hovoriace krajiny?

Ke scrabblu jsem se dostal, řekl bych, díky tomu, že miluju hry. Svého času jsem velmi miloval i křížovky a hádanky, takže bylo logické, že když se na počátku 90. let objevilo v republice scrabble, byl jsem okamžitě jeden z prvních, který hru koupil a od té doby to hraju - velmi rád. Co se týče toho soutěžení v jiném jazyce, tam jde o slovní zásobu. Anglicky bych si netroufl. To by musel hrát se mnou někdo jako já, mírně pokročilý, abychom tam položili, tak maximálně g o o d, a to by bylo tak všecko. Ale můžu vám říci, že velmi zajímavý pokusy byly v česko-slovenském scrabblu. To jsme hráli s přáteli ze Slovenska tak, že se hráli dvě partie. První česky, druhá slovensky a výsledky se sčítali. Já jsem hrál s paní, která hraje skvěle a dokonce se mi podařilo, zcela náhodně, těsně ve slovenském scrabblu vyhrát. Tehdy se mi vrátili všechna ta slova, která jsme - my aspoň ještě za našich časů - načetli ze slovenských detektivek, které tehdy vycházeli a ze slavných pondělních slovenských inscenací, na které naše generace dodneška vzpomíná. Zajímavé je, že můj syn už slovensky tak neumí, ale my prostě ještě některé termíny známe, takže s dvěma žolíkama a s nějakými prémiemy jsem nad ní těsně v slovenským scrabble vyhrál.

K vašim piesňam neodmysliteľne patrí aj heligónka, ktorá sa vo vašej rodine dedí z generácie na generáciu, čo napovedá, že by mala putovať do rúk vášho syna Jakuba. Myslíte, že bude aj v jeho rukách prinášať ľuďom radosť alebo skôr zapadne niekde prachom?

Prachem nezajde, natolik Kuba ví, že je to vzácný nástroj. On to spíše pohlídá pro další Nohavice. Kuba je více na sport a na jiné záležitosti, ta muzika ho mírně minula, ale říkám, on to pohlídá pro dalšího malého Nohavicu, na kterého se těším. Už mám pro něho na půdě připravené takové ty promítačky s pohádkama, to mu tam všecko schovám, až příjde, abych mu ukázal co je na světě důležité.

S londýnskym publikom vždy počas koncertu živo komunikujete. Máte preň ešte nejaký odkaz?

Jsem rád, že můžu do Londýna přijet. Opravdu je to díky vám, kteří na ty koncerty chodíte, protože, jenom proto, že jste dali za ten lístek ty velké peníze, a to teď myslím vážně, že jste zaplatili za ten lístek, tak my jsme si z těch vašich peněz mohli koupit letenky, hotel a vyjet si do Londýna abychom vám zahráli, zazpívali, tak jako za starých časů. Muzikant přijížděl, lidé v hospodě mu zaplatili a on mohl přijít. Takže děkujeme vám, že jste nás pozvali, že jste prišli a těším se jestli zase někdy budete mít chuť, že budu moci přijet znovu.

Zhovárala sa Viktória Hozzová

(Echo magazín, november 2005)