|
www.londyn.cz - ubytování v Londýně již od £50 na týden |
Jan Telenský: Spával jsem na hřbitově26.07.2006 - „Zatím stále hledám člověka, který by byl na začátku tak chudý jako já. Tři neděle jsem spal na hřbitově, neměl jsem kde bydlet“, mluví o svých začátcích v Británii Jan Telenský, dnes majitel více než patnácti firem s ročním obratem dvě stě miliónů liber. Jan Telenský odešel z Československa přesně rok po okupaci, 21. srpna 1969. „Žil jsem týden u kamaráda v Oxfordu a pak jsem se měl v Lutonu setkat s někým, kdo mi měl sehnat práci na lince s General Motors,“ říká. To vyzerá celkom dobre dohodnuté, prečo sa do toho zaplietol cintorín? Toho člověka jsem už nezastihl, protože autobus z Oxfordu do Lutonu byl zpožděný. On mezitím odjel na čtrnáct dní na dovolenou a pak ještě odjel na týden pryč, takže jsem na něho musel tři týdny čekat. Měl jsem jen velmi málo peněz na ubytování a nedomluvil jsem se. Dvakrát jsem spal ve spacáku na lavičce, ale přišli policajti, a tak jsem zjistil, že místo kde je absolutní klid byl hřbitov. Po třech týdnech zmíněný Angličan přijel a já jsem potom dostal práci. Zatím hledám člověka, který by byl tak chudý a zatím jsem ho nenašel. Člověk, který přijede dnes tu má agentury nebo kamarády, který tady tehdy nebyli – v celé oblasti, kde jsem přijel, byli dva Češi, které jsem našel až po třech měsících. Keď ste prišli, nevedeli ste po anglicky, ako dlho trvalo kým sa to zmenilo? Tehdy jsem se musel velmi rychle naučit angličtinu abych to zvládnul. První jsem se učil výslovnost, nazpaměť Stevensonovy básničky aniž bych jim rozuměl. Protože jsem muzikant, tak jsem si je přednášel. Až pak jsem se učil význam slov a dával si to dohromady. Díky tomu na mě Angličan dnes nepozná odkud jsem – ví že jsem možná cizinec, ale absolutně by neřekl, že jsem Slovan a vůbec by neřekl, že jsem Čech. Všichni dělají chybu, že se učí význam slov a zapomínají na výslovnost. Potom co se naučí význam slov, tak ta výslovnost je zlozvykem a to se pak velmi těžko opravuje; musíte se jí naučit správně od začátku. Ako ste udržiavali na diaľku kontakty s rodinou? Rodina za mnou nemohla, po patnácti letech pustili rodiče a po šestnácti pustili sourozence. Střetnutí byla emocionální, protože jsem měl synovce a neteře, které jsem neznal. Takže jsem měl novou rodinu, když jsem se v lednu 1990 poprvé vrátil domů do Prahy. Aké boli vaše pocity, keď ste šli po takom dlhom čase domov? Hrozný. Tři neděle jsem nespal, protože jsem šel do jiného světa, byl jsem víc doma v New Yorku nebo v Londýně než v Praze. Tam se čas pro mě zastavil na dvacet let. Spoustu lidí už nebylo, vymřelo, odstěhovali se, když jsem odcházel byl tam komunistický režim, teď to bylo úplně jiné město. Zmenil sa za dvadsať rokov vzťah ľudí k vám? Dvacet let jsem byl cizinec který pracuje v Anglii a po dvaceti letech jsem byl Angličan který se vrátil domů. Takže najednou jsem zjistil že jsem všude cizinec. Ako ste videli Čechov s odstupom času? S odstupem času jsem viděl Čechy jako národ který je chytrý jako rádio, všechno ví a všechno zná. Už tehdy jsem předpověděl, že Slováci je předběhnou. Protože když jsem jezdil do Popradu, tak jsem viděl, že Slováci jsou mnoho učenlivější, jsou to lidi, kteří si o sobě tolik moc nemyslí a jsou otevřenější absorbovat novou informaci. Češi byli lidi, kteří všechno znali, všechno věděli, mistři světa, a začali mi třeba vykládat, jaké to je v Anglii a byli tady třeba čtrnáct dní. Proto jsem postavil jednu fabriku v Čechách, ale teď všechny investice dávám na Slovensko. Vidím větší budoucnost na Slovensku než v Čechách právě kvůli tomu, že v Čechách je taková nálada, že všichni všechno ví. Člověk se musí celý život učit. O Slovákoch ste v jednom rozhovore povedali, že sú pioniermi v riešení problémov. Ako ste to mysleli? Hlavní problém Slováků je, že nevěří že jsou dobří, oni nevěří že jsou úspěšní, jsou umláceni. Jejich sebejistota je velmi napadená, na tom jsme my Češi lépe. My to máme naopak, máme víc sebevědomí, aniž by jsme chápali, že za tím musí stát vědomost a zkušenosti a hlavně úspěchy. Proto je na Slovensku větší šance – pokud toho člověka přesvědčíte že je schopný, tak vyhraje, je to to samý jako v hokeji. To je ďalšia oblasť v ktorej sa angažujete. Ako ste spokojný s Popradom? Poprad byl vždycky maximálně číslo šest, teď se dostal na play off a prohrál 4:3 v poslední hře, takže vlastně prohrál o jeden zápas, co nikdo nepředpověděl. A zase ztroskotal na tom, že hráči to mohli vyhrát, ale přestali v to věřit. Žilinčani na druhé straně nebyli tak dobří, ale oni byli stoprocentně přesvědčeni, že jsou schopni vyhrát a proto vyhráli. To je klasický problém, keď Slováci hrajú zápas proti Čechom… Ano, jakmile Slováci hrají s Čechy, od začátku věří že Češi jsou lepší. Oni jsou přesvědčeni, že Češi je porazí. Proto jsem navrhnul, aby na Slovensku byli čeští trenéři – i ve firmách to dělám tak, že v Čechách mám slovenský a na Slovensku český management. Na Slovensku potřebuji tu českou vlastnost, přesvědčení že jste dobrý. V Čechách mám slovenský management, který nevěří že je tak dobrý, a proto si všechno prověří a dělá tvrdě, aby dosáhl výsledky. Na obou stranách využívám národních slabostí. Čo presne ste mysleli tým, že Slováci sú priekopníci v riešení problémov? Oni nejsou jenom průkopníci v řešení, ale především ve vytváření problémů. Oni jsou NTM – „Nie je to možné“ Celý život jsem řešil problémy a posledních deset let v Anglii mi to scházelo. Když jsem na Slovensku, je to perfektní území, protože tam je všechno problém. Tam už je problém tam být. Proto miluji Slovensko, dává mi úrodnou půdu na řešení problémů. Všichni tvrdí „nie je to možné“, kdežto já jsem přesvědčený, že je to možné. Vím, že když půjdu na Slovensko, tak se budu mít strašně dobře, protože najednou budu za den řešit padesát problémů, které by normálně nebyli nikde jinde problémem. Ak sa už bavíme o slabinách, majú nejaké Angličania? Oni mají výhodu především v tom, že věří, že to co dělají je správné. Mají mnohem větší sebejistotu a hlavně se nikdy nevzdávají, když něco udělají špatně. Pro ně není důležité, že udělají chybu, oni se z toho poučí, kdežto východoevropská mentalita se snaží všechny chyby na někoho svést. Veškerá energie jde na to, abych si já zachoval tvář a aby to byla chyba někoho jiného. Když udělá chybu Angličan, tak se snaží, aby ji už dále nedělal. Sú zdanlivo slušní, ale niekedy to pôsobí dosť umelo… Anglickou mentalitu pochopíte, jenom když porozumíte kriketu. Kriket je anglická mentalita, je to „controlled agression“. To je sport, kdy se rozehrajete a už byste mohl vyhrát a jdete na čaj. A po čaji začnete hrát a už skoro můžete dokončit hru a jdete na oběd. Začnete hrát a už jste skoro tam a jdete na další čaj. A začnete znovu hrát a pak se hádáte, zda ještě můžete hrát, protože je tma… Celá anglická mentalita je koordinovaná a kontrolovaná a agrese. Když se nám stane něco drastického, začneme křičet, že se z toho zblázníme. Angličan řekne „let´s have cup of tea“ anebo řekne „don´t worry“. On ví, že když začnete mít strach nebo se rozčílíte, tak ztrácíte energii potřebnou na to, abyste ten problém vyřešil. Jsou mnohem lepší v řešení problémů, než jsme my. My problémy neřešíme – buď hledáme viníka, anebo to zahrajeme do autu a řekneme, že to stejně nebude fungovat. Jak říkal Rockefeller, člověk, který nedělá žádné chyby, většinou nedělá vůbec nic. A my máme tu tendenci nedělat chyby. Angličania vyšli z tohto porovnania veľmi dobre, ale predsa, majú nejakú slabinu? Jejich slabina je, že nejsou flexibilní a nejsou tak mnohostranní, jak jsme my. My si dovedeme poradit se vším, když se nám rozbije brána, my si ji opravíme, oni musí zavolat řemeslníka. Jsou limitovaní tím, že jsou jednostranně nadaní, ale nemají spoustu jiných schopností. Dnes tak nepôsobíte, ale ste tiež vyučený zámočník. Ako ste sa k tomu dostali? Moje rodina měla zakázané jakékoliv studium, povolené bylo maximálně řemeslo. Bylo to proto, že jsme věřili v boha, můj otec řekl ředitelovi školy, že absolutně nedovolí, abych chodil do pionýra nebo do svazu mládeže, protože to je ďábelský výmysl. A za to nás režim potrestal. Ako za tie roky vnímate politické zmeny v Británii? Anglie má tu výhodu, že všichni lidi jsou úžasně uvědomělí – všichni Angličani nenávidí všechny politiky, tím pádem tady může fungovat demokracie. Angličan říká, že největší lež na světě je, když někdo říká „já jsem od vlády a chci vám pomoct“. Oni vědí, že politici jsou lháři, že budou říkat všechno, aby je přesvědčili, a proto nenávidí všechny politiky. Oni věří na individualismus a na to, že sami nejlépe vědí, co potřebují a nepotřebují na to dalšího člověka, aby je přesvědčoval. Lidi od nás, který teď žijí na Západe po návratu domů vytvoří lepší společnost, protože přesvědčí lidi, aby neposlouchali bláznivé politiky. Ak sa vrátia… Ale oni se vrátí. Absolutně vám garantuji, že minimálně devadesát procent lidí se vrátí domů. Dôvod? Důvod je, že pak zjistí, jak říkal Winston Churchill, že každý člověk touží po tom, aby co nejvíc cestoval a aby našel lepší místa, než je domov. Skončí to tak, že se vrátí domů a zjistí, že doma je to absolutně nejlepší. A to můžu potvrdit. Jsem v Anglii 36 let a jsem nejraděj v Praze a v Popradě na Slovensku. A přitom jsem tady multimilionář, takže bych si mohl říct: co bych jezdil domů? Česká ekonomika stále funguje pomerne dobre, vy ste však skeptický… Ona funguje proto, že je jednookým mezi slepýma. Ale počkejte až přijde Ukrajina, když se Poláci, Slováci a Maďarsko dají dohromady. Do Čech se investuje, protože to je populární, ne proto že to dává smysl. Čekám, že to v Čechách do pět let zkolabuje. Nemůžete mít politiku, která říká, že nejlepší je nic nedělat a my ty bohaté okrademe a možná, že zbohatneme. To jsme se poučili za posledních 200 let – kdokoliv to dělal, vždycky skončil špatně. Slovenská vláda sa chváli (rozhovor vznikol pred júnovými parlamentými voľbami, pozn. redakcie), že na Slovensku sa dnes oveľa ľahšie investuje, aká je vaša skúsenosť? Je to mnohem lehčí, protože máte nízké daně. Já vezmu zisky v Anglii a investuji je na Slovensko – tam platím 19 procent daní za všechno, tady platím 35 procent a osobně tady platím 40 procent daní. Vaša najznámejšia investícia na Slovensku je popradské AquaCity. Krajina sa však dnes viac než v turistickom ruchu vidí v strojárskom priemysle… Slovensko je bohatý stát, protože má energii, která se neustále obnovuje. Arab vezme barel ropy, rafinuje ji, spálí, zničí atmosféru a musí jít pro další barel. Já vezmu litr vody, která má 48 stupňů, ochladím ji, použiji větrnou a solární energii, abych vyrobil elektřinu, tou elektřinou tepelné čerpadlo vodu znovu ohřeje na padesát nebo šedesát stupňů, znovu to ochladím, pustím to do země a země to zadarmo ohřeje na 48 stupňů, to všechno bez jakýchkoliv emisí. Slovensko je stát, který má nejbohatší resorty na obnovitelnou energii na světě. Ale Slováci to nechápou – staví druhý Detrit a dávají do toho peníze, aby je pak Korejci za deset let, až budou muset platit daně, mohli vydírat. Když jim stát nedá co chtějí, tak to odstěhují na Ukrajinu nebo do Polska. Dnes jim trvalo dva roky postavit fabriku, za deset let to bude šest měsíců, zvláště když si to dopředu připraví. Slováci jsou na tom podobně jako Palestinci – Palestinci svou zemi vlastně nikdy nevlastnili. Nejdřív byli Římané, pak je vyhnali Turci, Turky vyhnali Angličani a Angličany vyhnali Židé. A přitom je to všechno Palestina. Teď je otázka, kdo přijde po Izraeli. Možná že to znovu nebudou Palestinci, možná to opět bude někdo jiný. Ján Gregor - - - - - - - - - - - - - - - - Jan Telenský (1948). Narodil sa a vyrastal v Prahe, kde mal štyri sestry. V roku 1969 emigroval do Británie, žije v Lutone. Je majiteľom najväčšej českej fabriky na spracovanie plastov, majoritným vlastníkom AquaCity Poprad, RTI Radia, jeho najväčšia aktivita je ale v oblasti vzdelávania - jeho školami a kurzami ročne v Európe prejde pol milióna ľudí. Sám seba považuje za „enviromental industrialist“, pretože je presvedčený, že podnikanie nemusí životné prostredie zneužívať, ale iba využívať bez toho, aby ho poškodzovalo. ![]() ![]() ![]() Diskuze Jan Telenský (datum: 30/09/2007, 09:23)
|
Copyright © 2006, Echomagazin, všechna práva vyhrazena










