www.londyn.cz - ubytování v Londýně již od £50 na týden
www.go-manchester.cz - ubytování v Manchesteru již od £42 na týden
www.go-leeds.cz - ubytování v Leeds již od £40 na týden
www.bohemiaworld.co.uk - vaše jistota v Londýně

SPOLEČNOST: Proč mají Irové tak velké kuchyně

Po vstupu do EU v roce 1973 využilo bohatých zemědělských dotací. Zlom ovšem nastal až na konci 80. let, kdy vláda přikročila k radikální hospodářské reformě s cílem zbavit se donebevolajícího schodku státního rozpočtu, celkově rozpočet ořezat jen na nezbytné minimum  a nechat lidi, ať se vzdělají. Irsko uspělo, protože liberalizovalo ekonomiku. Založit živnost je práce na pár desítek minut, daně jsou ve srovnání s našimi zeměmi směšně nízké. Samozřejmě ovšem i sociální dávky.  

Kolem 80 procent Irů má středoškolské vzdělání, v každém městečku je  institut celoživotního vzdělávání a nabízí rekvalifikační kurzy. Investice do vzdělání přinesly své plody v podobě přílivu zahraničních investorů, především počítačových firem. Společnosti jako Microsoft, Dell , HP nebo Google se, než se začaly stěhovat do Číny, zabydlely na dlouhou dobu v Irsku. Až 87 procent irského exportu pochází právě od nich. McWilliams vtipně poznamenává, že správní rady v  newyorských firemních centrálách  mají na život Irů větší vliv než rozhodnutí irského parlamentu.
Značně jim pomohla Evropská unie. Nejen nastavením nízkých úrokových sazeb, což se Irsku náhodou velmi hodilo do krámu, ale také subvencemi do zemědělství, infrastruktury  a turistického ruchu. Především do dopravy  samotná vláda v posledních letech příliš neinvestovala. Záměrně, o omezování státního rozpočtu už byla řeč. Zajímavý je v této souvislosti  ´protievropský´ výsledek irského referenda po summitu v Nice v roce 2001.

Kam to povede?
Silniční síť, která donedávna bohatě vystačila pro těch pár traktorů a navrátivších se zbohatlíků z Ameriky,  je přetížená. Železnice nebyla v Irsku nikdy žádná sláva, v Ulsteru ji dokonce Britové téměř celou zrušili. Bruselské zdroje pomalu vysychají, EU směřuje své peníze do nově přistupujících zemí na východě Evropy. Bude se muset něco vyždímat ze státní kasy. Vláda pomalu a nenápadně zvyšuje minimální daň pro podniky.   Stavební bublina má každou chvíli prasknout, odborníci čím dál častěji radí nekupovat dům, počkat, až ceny spadnou. To ovšem bude pád krutý. Podle irské novinářky Sarah Carez by pokles cen nemovitostí  neměl znamenat katastrofu, pokud dlužníci budou stále schopni splatit své hypotéky. Mohou ovšem také přijít o práci. To se dá očekávat, když z výstavby domů žijí kromě zedníků také všechny banky, lokální i celoplošné noviny, drobní obchodníci a řemeslníci, všemožní poradci a právníci.
Je už tygr za zenitem? Novými nastupujícími dravci jsou Čína a Indie. Irští ekonomové je nevnímají  jako jednoznačnou hrozbu. Tyto země potřebují bankovní systém, počítačovou gramotnost a další, které se tam dají dovézt právě z Irska. Ovšem také mohou způsobit to, co Amerika na konci  devatenáctého století. Když se stala největším vývozcem potravin na světě,  Irsku to přineslo krizi ještě větší než velký hladomor o půlstoletí dříve. A samozřejmě novou vlnu emigrace. Teď ovšem, jak poznamenává McWiliams, by už nebylo kam emigrovat.

Jakub Skřebský