www.londyn.cz - ubytování v Londýně již od £50 na týden
www.go-manchester.cz - ubytování v Manchesteru již od £42 na týden
www.go-leeds.cz - ubytování v Leeds již od £40 na týden
www.bohemiaworld.co.uk - vaše jistota v Londýně

FEJETON: Na psích dostizích

 

Ačkoli je vztah Irů k Britům a všemu britskému spíše rezervovaný, mnohé věci od nich přejali bez většího odporu. Třeba koňské a psí dostihy. Možná i proto, že se dají dobře spojit s tradiční irskou volnočasovou aktivitou, tedy pitím. Je to zkrátka good craíc, dobrá zábava. Takhle mi tu pozvánku odůvodnili. Chlapi z práce zorganizovali návštěvu psích dostihů jako firemní vánoční besídku. Domlouvalo se to asi měsíc, pořád měnilo, rušilo a zase svolávalo. Později jsem pochopil. Udělali to schválně tak, aby se ´besídky´ nemohla zúčastnit ženská část týmu a šéfové.

Teorie se potvrdila hned po příchodu na stadion. Po zaplacení desetieurového vstupného jsem byl vcházejícím davem zavlečen do rozlehlého baru, už v devět večer plného rozjásaných skupinek obojího pohlaví. Jen ztěžka jsem se prodral na druhou stranu, na závodiště. Tři betonové schody, na nich pár diváků, dole rozestavěná, nepříliš osvětlená trať. U zábradlí ´neoficiální´ bookmakeři s taškou na barové stoličce a cedulí velikosti toaletního zrcadla. Pokračuji v průzkumu terénu (jsem na psích závodech poprvé v životě) a současně hledám ostatní.

Během prvních deseti minut jsem se stačil ztrapnit před ochrankou. Asi třikrát jsem je přesvědčil, aby mě pustili do nóbl restaurace v poschodí, že se tam jen mrknu, že tam možná mám kamarády a bez nich jsem nahraný. Kolegy jsem ani jednou nenašel, balím to. Nakonec se s nimi srážím u vchodu, byli se ještě ´správně naladit´ v hospodě vedle.
Tak teda jdem na to. Nafasovali jse startovní listiny, mě to spíš připomíná kompletní jízdní řád Ulsterbusu, tlustá brožura s tabulkami, čísly, křížky a puntíky. Prý to je jen stručný přehled. No, snad mi kamarádi poradí, co mám dělat. Chlapi, jak se sází na ty psy? Místo odpovědi: Co si dáš k pití? Po půl hodině už jsou zahřátí, začínají se zajímat o závody. Mudrují nad startovní brožurou, občas vzrušeně zvednou hlavu k velkoplošné obrazovce, kde se střídají běžící chrti a tabulky. Já nechápu nic. Ptám se, ale pokaždé se na mě vrhnou všichni a jeden přes druhého do mě cosi hustí.

Začínám chápat, že černé tabulky jsou závody venku za dveřma, červené jsou přímý přenos z Dublinu a dá se na nich vyhrát víc. A že každý pes má svých pět řádků, že třetí sloupec zleva je předpokládané pořadí. Po dalších deseti minutách dokážu pochopit, že Lady Jacmar je jméno psa, nikoli majitelky. V tabulce ještě figurují jména trenérů a stručný výtah z rodokmenu. V pátém a šestém sloupci jména dalších psů, souvislost nechápu. Sedmý sloupec je pořadí umístění v jednotlivých závodech minulé sezóny. To je snadné. Když tam má hodně jedniček, tak hodně vyhrával, tak má teď šanci, že? No, to záleží, odpovídají zkušení kolegové. Taky může být unavený. Takže na toho, co má samé nuly? To jakože neběžel. Takže by měl být odpočinutý. To záleží, odpovídají zase. Taky může být nezkušený a vystresovaný.

Tak jo, risknu to. Řadím se do fronty k sázkám, těsně za kolegu Kierana. Prostě ho napodobím. Už jsem na řadě. S co nejvíce samozřejmým výrazem pravím: ´to samé, co on´. Paní u kasy se na mě dívá jak na idiota. ´Jste si jistý?´ Já, jako že jsem, ona se ptá ještě dvakrát. Kieran vsadil 50, já snižuji na 5 euro. Na číslo dva, ´Mystic man´. Dostávám stvrzenku popsanou čísly a symboly, pravděpodobně údaje o tom, na co a kolik jsem vsadil a kolik vyhraju. Na závodiště se přes tlačenici už nedostanu, musím sledovat na obrazovce. Ve zběsilém úprku chrtů nepoznám číslo na dresu, ale přečetl jsem si, že má být oranžový. Závod trvá půl minuty, chlapi před obrazovkou hučí, oranžový dobíhá první! Objímám kolegu Kierana, taky si vsadil, ale Kieran se mračí. O co jde? To nebylo tady, to byl závod z Dublinu. A jak se to na té obrazovce pozná, kde se zrovna běží? Nijak, to prostě musíš vědět.

James vyhrál, ale vrací se zklamán. ´Vsadil jsem padesát a vyhrál jsem šedesát šest. To není fér,´ Dostává radu, aby šel vsadit ven, k ´neoficiálním´, prý dávají víc. Věčně lítostivý a ustrašený James jde nabrat odvahu k baru.

Zkouším to po druhé. Tentokrát už zcela profesionálně hlásím: závod tři, číslo dva, pět euro. Pokladní ani nemrkne, nevím, co předtím měla. Číslo dva dobíhá mezi posledními, ale nevzdávám to. Jdu ven, k neoficiálním. Chlapíci čmárají po svých tabulích a vykřikují uan-tů-uíí-ouachada a hououhata-uaha. Nerozumím nic, spoléhám, že systém sázení je podobný jako u oficiálního terminálu. Strýc zahuhňá good luck to you a vrazí mi předtištěný lístek s textem 5 eur. Nic víc tam není. Jestli vyhraju, už vidím, jak se s ním budu hádat, že jsem vsadil na tohohle psa v tomhle závodě.

V tabulkách se neorientuju, vybírám psa podle jména. Líbí se mi Smoking Again. Vyšlo to. Smoukr v pruhovaném dresu dohnal na posledních metrech červeného In the Bag a vbíhá s náskokem jedné a půl psí délky do cíle. Nesměle si jdu pro výhru. Jsem překvapen, dostávám 25 euro. Hurónský řev devíti irských skladníků zazněl barem. Mají z mé výhry zjevně větší radost než já sám a kupují mi pivo. Jak se vypočítá, kolik vyhraju? Zase stejná odpověď. To záleží. Záleží na čem? Na tom chlapovi.

V baru to zatím zhoustlo, na obrazovce běží finální závody z Dublinu. Chlapi se živě radí. Myles je nejchytřejší. Má kámoše v Dubinu na tribuně a mobilem z něj tahá tipy na vítěze. Prý máme vsadit na čtverku, je to jasný favorit. Já jim na to neskočím, známe takové chytráky. Sedí v baru pod tribunou a rozumí všemu. Závod odstartován, číslo čtyři vítězí. Myles a všichni, co ho poslechli, se objímají a objednávají přípitek. Rezignuji na dublinské finále, jdu sázet ven. Zpět k tomu jedinému, co mluví trochu srozumitelně. Z nabídky jmen vybírám Express Ego, tasím pětieuro. Tento a pak i poslední závod jsem ovšem projel.

Z baru se rychle vytrácejí profesionálové, zůstáváme jen my a skupinky podobně vzrušených svátečních sázkařů. Sdělujeme si navzájem své skóre. Kieran: mínus 58. Myles: mínus 15,50. James: mínus 206. To je pálka, dvěstě eur za večer. Ostatní jsou na tom podobně. Počítám svoje, lovím tikety z kapes. Takže vstupné a pití se nepočítá, čtyřikrát prohra 5 eur, jedna první cena 25. Jsem na nule, tedy ze všech nejlíp. Dostávám od nich pintu Guinnessa.
Ještě se ptám kolegů, jestli to při takových prohrách není trochu drahá zábava. Odpověď potvrzuje mou původní domněnku. ´Ono vlastně o ty psy ani tak moc nejde´.

Jakub Skřebský




Diskuze



 

 

Copyright © 2006, Echomagazin, všechna práva vyhrazena  





Irsko Aktuálně - Největší české stránky o Irsku.
hostováno na: webhosting 1990.cz