www.londyn.cz - ubytování v Londýně již od £50 na týden
www.go-manchester.cz - ubytování v Manchesteru již od £42 na týden
www.go-leeds.cz - ubytování v Leeds již od £40 na týden
www.bohemiaworld.co.uk - vaše jistota v Londýně

Falklandy: Válka za vlády Margaret Thatcherové

Bylo to jako blesk z jasného nebe. Argentinští generálové se pokusili získat pro svou zemi Falklandské ostrovy v jižním Atlantiku, na něž si dělala nárok od roku 1833, kdy je zabrala Velká Británie. Nejprve se jim Brity povedlo zaskočit, ale zjevně podcenili kuráž železné lady Margaret Thatcherové a nakonec se tahle nevyhlášená válka skončila po 73 dnech pro Argentinu potupnou prohrou, která posléze vedla k pádu vojenské diktatury.

Falklandy, nebo pro Argentince Malvíny, se před 25 lety na několik týdnů staly středobodem pozornosti světové veřejnosti. Argentinci považovali svou akci za osvobozeneckou misi, Britové ji viděli jako okupaci svého zámořského teritoria. Generálská junta v Buenos Aires doufala, že britská vláda neodpoví vojenskou sílou. Londýn ovšem reagoval ostře a relativně rychle opět získal kontrolu nad územím, kde žijí jen zhruba tři tisíce lidí. Vzhledem k tomu byl počet obětí (téměř tisíc) příliš krvavou daní za lokální konflikt.

Potopení Belgrana

Pravděpodobně nejznámější událostí celé války bylo potopení argentinského křižníku General Belgrano, které si vyžádalo 323 mrtvých, polovinu všech argentinských obětí této války. Doslova nesmrtelnou se stala titulní stránka deníku Sun s oslavným výkřikem Gotcha!  V době jejího zveřejnění ještě nebylo známo, že loď se nakonec potopila a zemřeli stovky lidí. V pozdějších vydáních redakce svůj tón zjemnila.

Dodnes vyvolává celá akce hodně kontroverzí. Z vojenského hlediska je považována za zlomový bod, který podlomil morálku argentinských vojáků a vedl k jejich konečné porážce. Z lidské stránky je potopení mnohými kritiky označováno za nesmyslné. Argentinci argumentují tím, že křižník směroval do přístavu na pevnině a nebyl pro britské námořnictvo žádnou hrozbou. Britové s tímto výkladem nesouhlasí. Podle nich se zdálo, že Belgrano směruje k britským plavidlům a představuje vojenské riziko.

Příbuzní námořníků z Belgrana se v 90. létech obrátili na Evropský soud pro lidská práva s tím, aby akci odsoudil jako protizákonnou. Štrasburský soud jejich žádost zamítl, protože přišla příliš pozdě. Součástí žádosti bylo tvrzení, že cílem britského útoku bylo narušit mírová rokování, jejichž zprostředkovatelem byl tehdejší peruánský prezident Belaunde Terry.

V jednom z životopisů někdejšího francouzského prezidenta Francoise Mitteranda se objevilo tvrzení, že premiérka Thatcherová za války hrozila použitím jaderných zbraní, pokud jí Francie nedodá kódy na deaktivaci torpéd, které prodala Argentině. Mitterand ustoupil, protože považoval za šílenství vyvolat atomovou válku pro, jak se prý vyjádřil, tři chlupaté a zmrzlé ovce.

Argentina postoj nemění

V Buenos Aires jsou už místo vojenských diktátorů dávno demokratické vlády. To ovšem jejich postoj k otázce Falklandských, respektive Malvínských ostrovů nemění. Stále je považují za integrální součást Argentiny a tak se objevují na všech tamních mapách. Argument, že obyvatelé ostrovů chtějí patřit k Británii, odmítají s tím, že jsou to Británií dovezení kolonizátoři a proto se na ně právo na sebeurčení nevztahuje. Argentina odvozuje svůj nárok na ostrovy, vzdálené jen 480 kilometrů od jejich břehů, od doktríny, podle níž všechny někdejší španělská území teď patří Argentině. Mimochodem, z Británie je to na Falklandy více než 12 tisíc kilometrů, takže britské letouny absolvovaly do té doby nejdelší nálety v dějinách válečnictví.

Z pohledu historického prvenství jsou britské nároky mnohem silnější. První přistání uskutečnil kapitán John Strong v roce 1690. Byl to právě on, kdo je pojmenoval po vikomtu Falklandovi. Dlouhodobé osídlení tam ovšem vybudovali teprve Francouzi v druhé polovině 18. století. Krátce po nich přišli také Britové a Španělé. Brity to ovšem po devíti letech mezi ovcemi přestalo bavit a jen tam zanechali tabulku s prohlášením, že jde o britské území. Stejný krok udělali v roce 1811 také Španělé, a tak v roce 1816 je za své území prohlásila Argentina.

Argentinci měli na Malvínách svého guvernéra a pečlivě si strážili právo na rybolov. Díky tomu se dostali do několika potyček s americkými loděmi. Američané v roce 1831 zničili argentinskou kolonii na ostrovech, co Britům později umožnilo zabrat je. Postupně je osídlili kolonisté převážně ze Skotska a Ulsteru.

Přesně 25 let po neúspěšné invazi Argentina vyzvala Británii, aby obnovila jednání o budoucím statusu ostrovů. V tom, jaký má být jejich výsledek, mají Argentinci jasno: ´Malvíny vždy byly, jsou a budou argentinské,´ řekl na vzpomínkové akci viceprezident Daniel Scioli. Británie zatím vyjádřila jen politováni nad stovkami obětí války. Jistá forma společného spravování, nebo ´pronájmu´ po vzoru Hongkongu nebo Macaa, se ovšem vyloučit nedá. V roce 1968 Londýn uvažoval, že ostrovy vrátí Argentině, ale pod tlakem jejich obyvatelů od plánu nakonec ustoupil.

Michal Törek